Překrásné počasí nám vydrželo naštěstí i přes víkend, což v poslední době bývalo právě naopak, a tak jsme se vydali provětrat své staré kosti hned za město na Black moutain. A není nad to si v červnu užít i zimních radovánek přímo ve Vancouver. Black mountain je výborný výlet pokud chcete utéct shonu velkoměsta, jen kousek od centra.

Souhrn

Předpověď nás držela v očekávání překrásného víkendu, leč realita byla opět jiná jako již několikrát. Prostě předpověď počasí tu opravdu nepatří k těm nejspolehlivějším. Ráno se nám vybarvilo zataženou oblohou a mlhou, ale i přesto jsem neváhal a v šest ráno jsem sedl na nejbližší autobus. Po několika přestupech jsem se asi tak po hodině a půl konečně dostal do centra, kde na mě měli čekat kamarádky, které mě zlákali na kratší procházku. Přesun pod náš dnešní cíl nám opravdu netrval dlouho, neboť jsme si vybrali jeden z místních kopců. Výstup začíná totiž přímo na parkovišti lyžařského střediska na Cypres, což je hned ve West Vancouveru. K našemu nadšení jsme už během stoupání k našemu startu zjistili, že ponuré a chladné počasí panující dole ve městě nás pro tento den nemusí trápit. Jasně modrou oblohu s rozzářeným sluncem přímo nad námi jen sem tam protínali bílé mráčky. Teplo nás hned po zaparkování donutilo nechat v autě pár svršků, které jsme si ráno vzali s sebou. Ani upozornění party výletníků, že Black mountain není dostupný kvůli sněhu, nám nemohlo zkazit naší náladu a tak jsme se rozhodli přesvědčit se na vlastní kůži. První metry nás vedli přímo po, nám známé sjezdové trati, přímo k horní stanici vleku. Musím říct, že v zimě mi ten svah nepřišel tak prudký. Přes ostrůvky studeného a osvěžujícího sněhu jsme se vyškrábali na vršek a kochali se pohledem na mraky zahalující Vancouver. Další cesta už ovšem vedla celá po sněhu. Ti lidé tam dole na parkovišti měli pravdu. Zastavit nás to přesto nemohlo. Cesta vedoucí sněhem a lesem nás chránila před intenzivním sluncem a tak jsme si ji mohli pěkně vychutnat. Bohužel cesta ztracená někde pod sněhem a vskutku nedostačující značení nás zavedlo zpět nad parkoviště místo našeho cíle. Toho jsme však úspěšně dosáhli, poté co jsme se vrátili zpět a konečně trefili ten správný směr. Rozhled poskytnu vší nám vrcholek za tu námahu opravdu stál. Mlha válející se po celém obzoru a jen vrcholky hor vykukující z ní, nás udržely odpočívat celou hodinu. Sníh a snad i studené počasí panující stále dole ve městě, byly příčinou, že za celou tu dobu co jsme odpočívali, nás nikdo další nenásledoval. Jedinou návštěvu, kterou jsme byli poctěni, byli Chip a Dale jak jsme pojmenovali dva malé výtržníky, kteří nám kradli naše dobroty. Cestu zpět k autu si někteří z nás ulehčili jízdou na pytlích a tak jsme byli dole co by dup. Neboť jsme toho neměli ještě dost, domluvili jsme se s našimi kamarády a sešli se na pláži v English bay na match beach voleyballu. Co říci závěrem? Není nad to strávit sobotu tak aktivně, užít si sněhu a opalovat se a ještě si pěkně zahrát na pláži. Už jsme se však těšili na další den a na náš výstup na Garibaldy lake.