Aktualizováno 25.08.10 Napsal uživatel Oldlukas
Podzim v Kanadě je opravdu nádhera. Ne jinak tomu bylo i na Whistleru, kam jsem se přesunul po létě. Stromy hrají neuvěřitelnými barvami a počasí je pořád slunečné a teplé. Prostě dny jako stvořené k výletům a pořádným hikes. Když si k tomu ještě připočítáte tu nádheru okolo Garibaldi provincial park tak snad nikdo nemůže odolat a nevyrazit do hor. Nás zlákalo jezero Garibaldi, neboť když jsme tam byli naposledy v červnu, bylo celé ještě zamrzlé a my neviděli tu zajímavou barvu o které všichni mluví.
| Vzdálenost: | 35 km |
| Převíšení: | 630 m |
| Nejvyšší bod: | 2100 m |
| Délka: | 8hodin (2 dny) |
| Obtížnost: | střední |
| Přístupnost: | červenec-říjen |
Aby to nebylo tak jednoduché a mi nešli tou samou cestou jako na jaře, vybrali jsme si startovat přímo na Whistleru a vzít to přes Cheakamus lake nahoru do kopců až na Panorama Ridge.
Začátek cesty je dosti nudný a kopíruje prašnou cestu podél potoka. Nakonec se ale dostanete konečně k jezeru a odtud už to začíná být konečně zajímavé. Cesta pokračuje strmě lesem vzhůru do kopců a po několika hodinách, kdy už to pomalu vzdáváte, se dostane nad koruny stromů na otevřené a sluncem zalité louky. Odtud je cesta už poměrně jednoduchá, neboť hlavní převýšení se vám už podařilo zdolat.
Protože celá tato cesta je dlouhá asi 35km mnozí jí absolvují ve dvou dnech a tak můžete k přenocování využít vyhrazené prostranství malého kempu. My jsme si to, ale naplánovali na jeden den a tak jsem pokračovali dál v našem šlapání. Ráz krajiny se náhle změní dosti razantním způsobem a z luk se dostanete do kamenité krajiny připomínající spíše měsíc než Kanadu. Po pravé straně se nad vámi bude tyčit Black Tusk, černá skalnatá hora z dálky připomínající vztyčený prst dominující celému okolí. Můžete si to namířit přímo nahoru a nebo se vydat vlevo na opačnou stranu na Panorama Ridge.
Garibaldi Lake Cesta na Panorama Ridge je dost dlouhá a strmá, více než jsme čekali, ale odměnou vám bude dech beroucí pohled na Black Tusk a hlavně na Garibaldi lake. Tyrkysově modrá barva jezera se slovy nedá jen tak popsat a ta námaha opravdu stojí zato. Nafotili jsme pár zajímavých fotek a vydali se pokračovat v naší cestě. Čas se rychle nachýlil a my měli před sebou ještě nějakých 15km. Naštěstí nás čekala už jen cesta dolu z kopce a tak jsme si z toho moc hlavu nedělali. Seběhli jsme si to až dolu k jezeru a odtud pokračovali už známou cestou kterou jsme sem přišli na jaře.
Celá cesta nám zabrala 8 hodin a zdolali jsme asi 35km s pořádným převýšením, ale stálo to zato.Byl to nádherný hike v nádherné přírodě za krásného dne. Prostě paráda.