Rockie Mountains & Calgary
Aktualizováno 26.08.10 Napsal uživatel Oldlukas
Protože mám rád zimu a lyžování, ve Vancouveru je zima dost teplá, deštivá a hlavně bez sněhu, na tento výlet sem se opravdu hrozně moc těšil. Další věc co mě opravdu lákala, především na Calgary, byla možnost vidět místa, kde se v roce 1988 konala zimní Olympiáda. Nevím čím to je, ale je to vůbec první olympiáda, kterou si pamatuji. Vzpomínáte na ty krásné maskoty, kteří provázeli touto Olympiádou?
Fotografie:
Den první: cesta
Neboť nás čekala cesta dlouhá přibližně 1000 km a celý týden hlásily občasné uzavírky jediné silnice, která vede z Vancouveru do Calgary, vydali jsme se na cestu v brzkých pátečních hodinách. Někoho, jako já, kdo byl odkázán trávit celou cestu na zadních sedačkách našeho auta a měl ještě k tomu na klíně celou cestu Becheho (náš pes) čekala dost zdlouhavá a únavná asi deseti hodinová cesta. Naštěstí, jak se nakonec ukázalo, se mi podařilo po většinu cesty docela pohodlně uvelebit a zabrat si větší část sedačky a spát. Z cesty si proto pamatuji jen pár bodů jako snídani někde v půli cesty a pak hlavně zastávku v městečku Banff. Rockies Když jsem otevřel oči a uzřel jasnou oblohu, kterou jsme ve Vancouveru viděli naposledy před dvěma měsíci, a ty nádherné hory kolem nás přemýšlel, že by to nebylo špatné tady žít. Naši známý, za kterými jsme jeli, se nás už nemohli dočkat, tak jsme se stihli projít jen kousek k hotelu, udělat pár fotek a už jsme zase frčeli dál. V létě se sem ale určitě ještě vrátím. Další kus cesty se mi povedlo opět usnout a tak jsem byl dost překvapen, sotva jsem se opět probral. Najednou majestátné hory Rockies nebyli nikde k vidění a před námi se rozprostírala jen nekonečná, mírně zvlněná rovina a po sněhu ani památky. Docela sem byl v šoku, protože sem si vždy myslel, že Calgary leží v horách. Pravá severoamerická prérie, která obklopuje Calgary, mě opravdu dost překvapila. Nekonečná rovina, stromů co by se na rukou spočítat dalo, no prostě zvláštní. Proto mě už ani tolik nepřekvapilo, když jsme dorazili k Olympijskému centru. Místo, kde se odehrávaly některé soutěže (skoky, severská kombinace, akrobatické lyžování a boby spolu se saněmi), je hned na okraji Calgary. Je to takový menší kopec se sedačkovou lanovkou a umělým sněhem. Na jedné straně se klikatí z vrchu bobová dráha a na druhé straně se tyčí skokanské můstky. Uměle zasněžený kopec působil v krajině bez jediné vločky sněhu dost exoticky. Po deseti hodinách strávených v autě jsme se, ale moc nezdržovali a pokračovali do samotného srdce Calgary za našimi kamarády. Tam nás čekalo vřelé přivítání a výborná večeře. Přes poměrně velkou únavu jsme, ale vydrželi být vzhůru do pozdních večerních hodin, než jsme odpadli.
Den druhý: výlet
Dlouhá cesta a brzké ranní vstávání se na nás projevilo a ráno pro nás bylo vlastně až poledne. Po obědě jsme nejprve zašli podívat se na stadión kde se odehrálo zahájení Olympiády a odpoledne jsme vyrazili zpět do Rockies na malou procházku. Pohled když se blížíte k horám je opravdu úžasný. Z té naprosté roviny se z ničeho nic zvedá obrovská stěna majestátních Kordiller. Prostě paráda nijak jinak se to popsat nedá. Naše odpolední procházka byla jen krátká po břehu řeky blízko Kananaskis což je asi 140 km od Calgary. Cestou zpět jsme se opět stavili v Olympijském centru a prohlédli si večerní Calgary, které jsme měli z vrchu jak na dlani. Bohužel sem si zapomněl stativ na foťák, tak jsem moc fotek nepořídil. Večer nám naši hostitelé udělali vynikající langoše, až nás pak večer všechny tlačil žaludek z toho, jak jsme se přejedli.
Den třetí: lyžování
Třetí den jsme si malinko přivstali, abychom byli na lyžích co nejdříve. Počasí nám také přálo, tak jsme se pěkně těšili. Na lyže jsme dorazili kolem půl jedenácté do „Nakiska ski areálu": , kde se v roce 88´ pořádaly sjezdařské disciplíny Olympijských her. Přestože byla pořádná zima, tak jsme si to užili opravdu parádně a dokonce zůstali déle, než jsme původně mysleli. I přes příjemnou únavu z lyží jsme se ještě znovu stavili v Olympijském parku. Nemohli jsme nechat bez povšimnutí olympijské muzeum. Po zhlédnutí krátkého filmu, kde i Česká republika zanechala své stopy v podobě sportovního záběru na pana Šimůnka, jsme si prohlédli zbylou expozici, kde mě nejvíce asi zaujaly všechny olympijské pochodně a samozřejmě maskoti v životní velikosti. Na stěně s výsledky ze všech zimních Olympiád jsme pyšně hledali všechny stopy českých úspěchů. A že jich tam pár bylo. Večer jsme pak s díky uvítali připravené postele.
Den čtvrtý: cesta domu
A opět domu tou samou a pořád tak dlouhou cestou. To bych nebyl já abych si těch několik hodin neukrátil spánkem a tak sem v podstatě všechny cesty mezi zastávkami na kávu, oběd a procházku v Rockies v poklidu proklimbal. První zastávka byla na Minnevanka Lake, ale byla neuvěřitelná zima, tak jsme se zdrželi jen chvilku. Pak už byla jen zastávka na oběd a na protáhnutí těl a jinak cesta ubíhala poměrně rychle a brzo jsme tak zavítali zpět do Vancouvru. Tak to byl náš krátký výlet do hor a Calgary, ale v létě se tam určitě ještě jednou podívám.
Pár obrázků z cest
