Nejčtenější z Japonska
Tokio
Aktualizováno 26.08.10 Napsal uživatel Oldlukas
Náš pobyt v Japonsku se neúprosně chýlil ke konci a tak jsme si poslední 4 dny schovali na malou exkurzi po Japonsku. Rozhodli jsme se společně zavítat do Tokia a mrknout se také na Mt. Fuji.
S našimi přáteli v Hachi-Kogen jsme se rozloučili v sobotu odpoledne, poděkovali jim za skvělé hoštění a popřáli jim hodně sněhu pro zbytek sezóny. No a hurá na cestu do Ósaky a do Tokia.
Fotografie:
Po zdlouhavých úvahách jak a kam vlastně pojedeme ve zbývajícím čase našeho pobytu, jsme se rozhodli pro hlavní a největší město Japonska, Tokio. Pro cestu do Tokia jsme využili, z finančního hlediska, tu nejlevnější možnou variantu, kterou byl noční autobus. Pravdou je, že cesta byla o nějakých pět hodin delší, ale to nám zase až tak moc nevadilo. Noční autobus z Ósaky do Tokia jede skoro 9 hodin, ale zato stojí jen 4800¥. Cesta shinkanzenem je jen 3,5 hodiny, a však jedna cesta vás přijde na 14700¥.
Kolem deváté hodiny večer, vlastně přesně v devět, jsme tedy vyrazili směr Tokio. Cestu se nám naštěstí podařilo skoro celou prospat a tak nám utekla docela rychle. Ráno v šest hodin jsme se tak ocitli uprostřed šestnáctimiliónového města- Tokia.
Jak už to tak bývá, tak veškeré obchody a informační centra v šest ráno mají zavřeno a tak jsme se hladoví vydali do neznáma tokijských ulic. Měli jsme štěstí a našli malé rychlé občerstvení, které mělo otevřeno 24 hodin. Jako ve většině podobných míst si jídlo objednáváte z automatu a vybrat si můžete z tradiční japonské kuchyně. Občas se stane, že nápisy jídel jsou jen japonsky a v tom případě má Evropan, který neovládá japonštinu smůlu. Naštěstí občas jsou jídla i zobrazena na obrázcích a tak se dá orientovat podle toho. Vybrali jsme si něco, co na obrázku připomínalo nudlovou polévku, a s trochou obav jsme čekali, co nám naservírují. K našemu potěšení jsme se ve výběru jídla nespletli a tak jsme si pochutnali na výtečné snídani.
Poté jsme se vydali směr císařský palác, neboť jsme měli ještě přibližně hodinu do setkání s ostatními, kteří necestovali autobusem, tak jako my, ale vlakem. Zahrady, které jsou, jako jediné přístupné byly samozřejmě také ještě zavřené a tak jsme se pomalu vydali podél paláce směr informační centrum, místo našeho setkání. Pokud budete chtít navštívit samotný palác, musíte si vyčíhnout datum narozenin císaře, jinak nemáte šanci.
Po šťastném shledání se zbytkem naší výpravy a po získání základních informací spolu s mapou, jsme se pustili do objevování krás Tokia. Protože jsme si k cestě do hlavního města vybrali neděli a ještě k tomu státní svátek, nemuseli jsme se prodírat davem lidí, tak typickém pro centrum Tokia. Ulice byli klidné a tak jsme si to namířili do Ginzy nákupního čtvrti centrálního Tokia.
Neboť jsme toho měli v plánu stihnout co nejvíce, tak jsme se v Ginze dlouho nezdržovali a nejkratší cestou jsme si to namířili k nejbližšímu metru. V Tokiu to je malinko komplikované neboť máte na výběr hned dvě společnosti, které mají své vlastní dráhy společně tak pokrývají celé Tokio. Orientovat se dokážete jen díky mapě a vybrat tu nejlepší cestu k vašemu cíli je mnohdy dosti komplikované, zvláště když si koupíte celodenní jízdenku platnou jen pro jednu ze společností. Ano, platit totiž musíte zvlášť na každé trase, neboť jednotlivé společnosti spolu nijak nespolupracují a jako je tomu v Japonsku tradicí, naopak spolu soupeří a tvrdě si konkurují.
Nakonec jsme si to tedy namířili do čtvrtí Shibuya, známé především svými zářícími reklamami a neskutečným množstvím lidí, které tu během dne projdou. Dokonce i v neděli se tu pomalu nedalo ani přejít ulici a tak jsme si to střihli do centrálního parku, oázy klidu a centrem společenských pikniků, nepodobného jiným jako Central par nebo Hide park. Jen mladí Japonci jsou docela bezprostřední a tak tu je k vidění mnoho rozličných představení, od koncertů až po artistické žonglování.
Odtud to už je co bys kamenem dohodil do další velmi zajímavé části Tokia, kterou je Shinjuku Toto nové centrum politického dění v Tokiu je během pracovních dní nejvytíženější částí celého Japonska. Denně tu projde stanicí metra přes 2 miliony lidí, což je něco naprosto neuvěřitelného. Naštěstí, jak už jsem psal na začátku, doba kdy jsme navštívili hlavní město Japonska, byla pro turisty jako my velmi příznivá. Státní svátek nám dopřál klid, pohodu a prázdné ulice. Když už budete zrovna zde, tak určitě nesmíte, zapomenou navštívit budovu Tokio Metropolitan Government. Je to zcela nová výšková budova a přístup na obě z věží je zdarma a poskytne vám parádní výhled na tohle neuvěřitelně ohromné město.
Unaveni celodenním couráním po ulicích Tokia jsme se pomalu vydali směr hostel, kde jsme si rezervovali noc. Po cestě jsme se ještě zašli podívat na starý chrám Sensoji a hurá na pokoj a večeří. Večer jsme se vydali objevovat taje nočního velkoměsta. Určitě každí si pod pojmem noční Tokio představí neonové reklamy a komerční billboardy hýřící všemožnými barvami. Musím přiznat, že i mě tento pohled ohromil a musím říci, že je to něco šíleného. Největším centrem kde si můžete do sytosti vychutnat atmosféru nočního ruchu , kde už jsme byli odpoledne. Dech beroucí pohled na tohle šílené místo nás zaujal natolik, že jsme to celé pozorovali dobrou půl hodinu. Posledním metrem jsme se pak vydali zpět do hostelu a našich postelí. Na druhý den jsme si naplánovali výlet někam ven z města a nejpříhodnějším místem byla sopka Mt. Fuji. Ale k tomu až v dalším článku.
Pár obrázků z cest
