Nejčtenější z Japonska
Kyoto a sedmý div světa
Aktualizováno 26.08.10 Napsal uživatel Oldlukas
Po náročném předchozím dni jsme si dopřáli malinko delšího spánku a vydali se znovu do ulic Kyota. Tentokrát jsme měli na plánu jen jednu část, ale zato asi s největší koncentrací zajímavých míst v celém Kyotu. Hlavním lákadlem byl především Kiyomizudera Temple, jeden z kandidátů na nový sedmí div světa.
Fotografie:
První zastávka na cestě ke Kiyomizudera Temple byl Sanjusangen-do Temple. Nenápadný chrám na půly cesty z našeho hostelu skrýval nečekané překvapení. Vstupné nás přišlo na 600¥ a po vstupu jsme si hned řekli, že nás ta návštěva přišla hodně draho. Zajímavá, ale nic neříkajíci stavba uprostřed nádvoří a to bylo vše. Nasupeni jsme se už už vydali zpět, když jsme si všimli, že je možno navštívit i interiéry chrámu. Ještě že jsme si toho všimli. Uvnitř té dlouhé budovy byla totiž budhistická svatině uprostřed s nadživotní sochou budhy a po každé straně bylo pět set soch v životní velikosti dalšího z buddhistických bohů patrona samotného posvátného místa. Všechny sochy byli z cedrového dřeva celé pozlacené. Bohužel nám nebylo dovoleno pořidit žádné fotografie, jaká to škoda.
Další rychlá zastávka nás zavedla do Chishaku-in Temple, kde jsme se mohli nejen podívat do samotných útrob chrámu, ale i pořídit fotky samotné svatině. Jaké to překvapení, že opět byla celá ve zlatě. Dál jsme si to střihli přez rozlehlý hřbitov rovnou k onomu Kiyomizudera Temple. Musím přiznat, že po právu je tento chrám jedním z kandidátů na jeden z nových sedmi divů světa (www.n7w.com). Vstupní brána a přilehlá věž byli úchvatné, vyvedené v tradiční oranžovo bílé kombinaci. Samotný chrám byl pak celý ze dřeva, jak jinak, postavený jako terasa na dřevěných nosných pilířích ve výšce několika desítek metrů nad rozlehlou zahradou. Později jsme vyhodnotili tento chrám jako nejlepší místo, které jsme v Kyotu navštívili. Tím nechci říci, že ostatní snad nebyli také zajímavé.
Cesta od Kiyomizudera Temple vedla starou úzkou uličkou plnou rozličných krámků a restaurací, když tu náhle, co to mé oči vidí, gejša. Tentokrát jsem opravdu nezaváhal a tasil foťák, jak jsem jen nejrychleji uměl. A mám tě, mohl jsem zvolat po chvilce. Povedlo se a snímek gejši je na světě. Gejša samotná je opravdu něco výjimečného a lze ji spatřit opravdu jen v Japonsku, slyšel jsem, že jedna noc ve společnosti gejši přijde až na 3000 dolarů a i když byste na to měli tak si to jen tak nemůžete dovolit, pokud neznáte někoho místního, kdo vás doporučí a představí. Kolik je na tom pravdy opravdu nevím, ale ani bych se tomu nedivil.
Pomalu se opět nachýlil čas, a neboť jsme chtěli stihnout ještě navštívit Nijo Castle uprostřed Kyota museli jsme se vydat směrem střed města. Avšak jeden z dalších chrámů jsme si nemohli nechat ujít a to Chion-in Temple s největší vstupní branou v Japonsku. Vzdálenosti mezi chrámy v této části Kyota jsou pěšky jen několik minut a tak nám tato malá zacházka trvala jen chvilku. Dokonce jsme se cestou stačili ještě podívat do Kodaiji Temple s překrásnou zahradou a projít Yasaka Jinja Shrine.
K Nijo Castle jsme dorazili opravdu na poslední chvíli a stihli poslední skupinku na prohládku samotného hradu. Byla to zajímavá exkurze do historie japonské monarchie. Procházet se uvnitř hradu a vidět jak to v dávných dobách vypadalo a jaké byli zvyky při žádosti o audienci, jaké velké rozdíly panují či panovali mezi naším, evropským, světem a tím japonským je opravdu nezapomenutelné.
Nu což poslední pamětihodnost byla za námi a my se museli vrátit do Ósaky a hurá zpět do Hachi-Kogen a do práce. Naštěstí na konci našeho pobytu nás ještě čeká pár dní cestování a tak se doufám podíváme do Tokya, snad na Mt. Fuji a možná i do Nary dalšího hystoricky zajímavého města poblíž Ósaky.
Pár obrázků z cest
