Nejčtenější z Nového Zélandu
Abel Tasman
Aktualizováno 26.08.10 Napsal uživatel Oldlukas
| seznam článků |
|---|
| Abel Tasman |
| Cesta na Onetahuty beach |
| Náročný závěr |
| Všechny strany |
Kvůli sněhu nepřístupnému Travers- Sabin tracku jsme se přemístili malinko více na sever a rozhodli se jít malinko něco jiného, než jsou vysokohorské přechody, jež jsme měli naplánované při naší cestě po Jižním ostrově Nového Zélandu. Řekli jsme si, že vyzkoušíme jeden z coastal trecků a volba padla na Abel Tasman, k němuž jsme byli blíže a i přeprava na výchozí bod byla rychlejší a v neposlední řadě i levnější. Pojďte se tak se mnou projít po rozlehlých plážích Tasmánského moře.
Souhrn:
| Vzdálenost: | 50 km |
| Délka: | 3-5 dnů |
| Obtížnost: | lehká |
| Přístupnost: | celý rok |
Fotografie:
Abal Tasman je jedním z devíti tzv. Great Walks na Novém Zélandě. Great Walks, teď budu citovat oficiální stránky, jsou přední tracky, vedoucí lokacemi s nejlepší scenérií v daném regionu. Horské chaty a cesty jsou na nejvyšší úrovni oproti ostatním vládou spravovaným cestám. Na většinu z nich se též musíte předem registrovat, neboť to jsou Když jsem se v noci probudil a zjistil, že nám na stan dopadají pěkně veliké kapky deště, byl jsem dosti rozčarován, jak si s námi to počasí pěkně zahrává. Ráno se nám malinko umoudřilo a přestalo pršet, ale hrozivě šedivé mraky nás nijak neujišťovali o příchodu slunečních dnů. Nakonec jsme se přeci jen rozhodly vyrazit na čtyřdenní trip na Abel Tasman a doufali, že předpověď počasí se tentokráte konečně povede.
Hned jak jsme zabalili náš mokrý stan a naložili vše do auta, ukázalo se na obzoru kousek modré oblohy a my pomalu začali věřit, že se tentokrát počasí přeci jen umoudří. Cesta autem do Marahau nám trvala asi jen hodinu a díky tomu jsme měli malinko času usušit mokrý stan a být tak připraveni na čtyři dny strávené na plážích Tasmánského moře.
Vodní taxi jsme měli zamluvené na půl desátou a i přesto, že bylo ještě jaro a nebylo tak moc lidí, byli jsme rádi, že jsme si vše zarezervovaly dopředu. Naše loď byla totiž vyprodaná. Štěstí se na nás přeci jen usmálo a udělalo krásně. Šedé mraky ustoupily do dáli a jejich místo nahradilo krásně hřejivé sluníčko. Celá cesta po malinko neklidném moři nám zabrala asi hodinu a půl a náš kapitán nám ukázal všechny možná zajímavá zákoutí a místa, jež jsme míjeli. Udělali jsme si krátkou zastávku v Anchorage na pozorování malých modrých tučňáků a ještě u Tonga Island kolonii tuleňů.
Do Totaranui jsme dorazili kolem poledního a tak první co jsme si dopřály, hned jak jsme opustili loď, byl oběd. Jak romantické na překrásné rozlehlé, písčité pláži na břehu Tasmánského moře. Tuhle idylku nám malinko kazil studený vítr a všudy přítomný písek. Nicméně i tak jsme si to pěkně užili. Moc se nám nechtělo vyrazit na cestu, protože Totaranui není na samotném začátku tracku, zabalili jsme si všechny věci zpět do batohů a vyrazili na cestu. První noc jsme měli zamluvenou v Mutton Cove vzdálené asi šest kilometrů směrem na severozápad. Celá cesta nám zabrala hodinku a půl a asi nejnáročnější částí byla chůze po písečných plážích. S těžkými batohy na zádech se nám to pěkně bořilo a mě přišlo, že je to více náročné než zdolávat velká převýšení.
Muton cove je krásný kemp hned při břehu moře s překrásnou písečnou pláží a mi měli opravdu štěstí, že kromě nás tam nebyla jen jedna další osoba. Nedalo nám to, a jakmile jsme postavili stan, vrhli jsme se střemhlav do vod křišťálově modré vody Tasmánského moře. Zase jsme se ale rychle vrátili na břeh, protože voda byla neuvěřitelné ledová. Nakonec jsme se přeci jen přemohli a doslova se vyřádili v obrovských vlnách. V podvečer jsme se ještě vydali na Separation Point kouknout se více z blízka na kolonii kormoránů a dalších tuleňů. Měli jsme vysloveně štěstí a mohli si je prohlédnout z naprosté blízkosti. Nijak si nás totiž nevšímali a my se mohli přiblížit jen na několik kroků. Večer jsme si při praskání ohně pořádně naplánovali další den.
Pár obrázků z cest
