Nejčtenější z Nového Zélandu
Liverpool Hut
Aktualizováno 26.08.10 Napsal uživatel Oldlukas
Jaro už nám tu na Novém Zélandě klepe na dveře a mě tu čeká už jen poslední dva týdny lyžařské sezóny. Nedalo nám to a tak jsme se s mojí kamarádkou rozhodli využít dvou dní volna a parádní předpovědi počasí, k prvnímu většímu hiku po zimě. Volba padla na Liverpool Hut v Mt. Aspiring National Parku, neboť start je jen asi hodinku jízdy od Wanaky. Tento nádherný hike nás zavedl mezi horské masívy a pořádně prověřil naší fyzičku. Jako první po zimě byl malinko náročnější, ale ten pohled a klid, který se nám naskytl nahoře, rozhodně stál za tu námahu.
Souhrn:
| Vzdálenost: | 40km |
| Délka: | 2 dny |
| Obtížnost: | střední-obtížný |
| Přístupnost: | říjen-duben |
Fotografie:
Začátek trailu je stejný jako na French Ridge Hut a tak jsem si konečně mohl vychutnat ten dech beroucí pohled na scenérii, jež nás doprovázela celým dlouhým údolím. Cesta nám tentokráte utíkala poměrně rychle i přesto, že jsme sebou táhli opět velké batohy. Bylo to bezpochyby tím, že už jsme jednou tu samou cestu absolvovali. K Aspiring Hut, jež je pro většinu lidí místem na přespání a koncem prvního dne, jsem se dostal za necelé dvě hodinky a tak jsme si tu dopřáli skoro hodinový odpočinek na sluncem vyhřátém palouku s neuvěřitelným výhledem všude okolo nás.
Odtud už cesta není tak otevřená jako první část a zavedla nás i mezi stromy, jež nám přišly vcelku vhod. Celý den nás provázela jasná obloha a teplota kolem 24 stupňů a tak svěží chlad ve stínu stromů byl vítanou změnou. Za další hodinku jsme dorazili k místu, kde nás čekal teprve ten pravý zážitek. Dobře jsem si pamatoval mojí poslední návštěvu tohoto místa, když jsme se vydali na French Ridge Hut, a moc dobře jsem si pamatoval, jak strmé stoupání nás doprovázelo po další dvě hodiny. Nikterak mě proto nepřekvapila velká cedule na začátku výstupu na Liverpool Hut, jež nás upozorňovalo, že některé části cesty jsou opravdu strmé a mohou být dosti kluzké, především pokud je mokro. Nejvýstižnější ovšem byl dovětek, který někdo dopsal, slušně řečeno říkal, že cesta je opravdu strmá.
Začátek hodinového výstupu nebyl zase až tak hrozný a dosti připomínal cestu na protější kopec (French Ridge). Cesta ve stínu stromů byla docela chladná a začínala se po chvilce zvedat čím dál tím více. Brzy už připomínala spíše horolezecký výstup a mokré, místy dosti kluzké, kameny nám ji ani nijak neulehčovali. Děkovat jsme mohli kořenům, jež jsme hojně využívali k výstupu, neboť párkrát byla cesta opravdu tak strmá, že jakákoliv chybička by se nám nemusela nikterak vyplatit.
Úchvatný pohled, jež se nám naskytl hned, jak jsme se dostali z lesa, nám ovšem rychle nechal zapomenout na ukrutnou bolest nohou a zad, která nás doprovázela po celou dobu, a rychle jsem tasil můj fotoaparát. K našemu cíli jsme to už neměli tak daleko a tak jsme brzy dorazili k malé boudě, jež nám poskytla útulný domov na následující noc. Rychle jsme se převlékli do suchého, udělali něco malinko k jídlu a hurá ven do chladného horského podvečera sledovat parádní západ slunce odrážející se na sněhem pokrytých vrcholcích protějších horských masívů. Počasí bylo opravdu neuvěřitelné a tak jsme si opravdu vychutnali ten překrásný pohled na Mt. Aspiring nejvyšší horu celého národního parku.
Noc, k našemu překvapení, nebyla ani tak moc studená a čerstvý horský vzduch nám dopřál dlouhého spánku do brzkých ranních hodin. Dokonce se nám podařilo zaspat i východ slunce. Po vydatné snídani jsme se vdali na cestu zpět dolů do údolí. Neboť jsme tu samou cestu absolvovali předchozí den, docela živě jsme si dokázali představit jak náročný a místy i malinko nebezpečný bude celý dlouhý sestup. Nakonec se cesta ukázala docela přijatelná a my neměli žádné problémy se sešplhat dolu do údolí, odkud nás čekala už jen krásná 15 km dlouhá procházka sluncem vyhřátým údolím zpět k našemu autu.
Celý hike byl dobrou přípravou na nadcházející čtyř měsíční putování po národních parcích Nového Zélandu, neboť nohy mě boleli ještě tři dny poté.
Pár obrázků z cest
