Nejčtenější z Nového Zélandu
Zpět na jih přes Mt. Cook
Aktualizováno 26.08.10 Napsal uživatel Oldlukas
Po té co jsme na našich výletech dvakrát dost krutě zmokli, museli jsme si dokoupit pár maličkostí, jako jsou nepromokavé obaly na spacák a oblečení. Hned poté jsme se ale opět vydali na cestu a tentokrát jsme si to namířili zpět na jih ostrova. Cesta nám zabrala celé dva dny a nudu v autě jsme si zkrátili zastávkou v Arthurs pass NP, kde jsme původně měli naplánovaný jeden celodenní hike. Díky počasí, které nám posledních pár dnů zrovna moc nepřálo jsem ho, však museli vynechat a vydat se dále na jih do Mt Cook national park.
Fotografie:
Noc jsme, aniž bychom o tom věděli, strávili kousek od Lake Tekapo, a tak když jsme se ráno probudili do nádherného slunečného dne a popojeli kousek z kopce, mohli jsme si dopřát brzkou snídani na kraji jezera, na jehož konci se tyčí do výše vrcholky Mt. Cook National Park. Mt Cook je nejen nejvyšší hora Nového Zélandu, ale i jméno malého turistického městečka odkud vede několik zajímavých hiků a jež slouží jako výchozí místo pro veškeré výpravy na Mt. Cook. Od Lake Tekapo je to ještě přes hodinu jízdy a tak jsme dlouho neváhali a vydal se opět na cestu. Jízda podél dalšího rozsáhlého jezera Lake Pukaki nám uběhla poměrně rychle a tak jsme se brzy ocitly v malé vesničce na samotném prahu národního parku. No vesničce, ono to je vlastně jen jedno informační centrum, jeden hotel a kemp a to je vše. Prostě paráda, mé očekávání bylo velké turistické středisko a tak jsem byl opravdu mile překvapen. To co mě tak moc nepotěšilo, byla předpověď počasí pro zbytek dne a naneštěstí pro nadcházejících pár dní též. Déšť a znovu déšť, jako bychom toho už neměli dost. Track na Muller Hut jež jsme si naplánovali a jež nám měl nabídnout nejlepší výhled na samotný Mt. Cook byl samozřejmě zavřený díky nebezpečí lavin, a neboť jsme měli stejně jen pár hodin pěkného počasí museli jsme se spokojit jen s kratší procházkou k ledovci pod samotnou horou. Naštěstí se nám malinko ukázalo i sluníčko, a tak se nám na krátkou chvilku Mt. Cook ukázal ve veškeré své kráse. Majestátný pohled na tuto 3754 metrů vysokou horu, jež posloužila jako výchozí trénink Siru Edmundu Hillarimu pro dobytí Mt. Everestu, byl opravdu silný zážitek. Asi se sem budu muset vrátit. Odpoledne se, jak předpověď říkala, zatáhlo a pomalu se schylovalo k bouřce. Nicméně ještě chvilku jsme měli štěstí a tak jsme rychle vyrazili k ledovcovému jezeru na konci nejdelšího ledovce na Novém Zélandu. Abel Tasman glacier je největším a nejdelším bohužel počasí se začalo dost rychle kazit a tak jsme se vrátili zase zpět do kempu. Druhý den ráno po opravdu vydatné bouřce jsem se rozhodly pokračovat v naší cestě a tak jsme večer opět dorazili do Wanaky z které jsem před dvěma týdny vyrážely.
Abel Tasman glacierNaše cesta dále pokračuje na samotný jih ostrova přes oblast známou jako Catlins a my si užily nádherných pláží, novozélandské divé zvěře a nádherných vodopádů. To vše je dostupné v podstatě hned přímo z auta a tak jsme si to nemohly nechat ujít, zabralo nám to celé další dva dny, ale o tom zase až v příštím článku.
Pár obrázků z cest
