Nejčtenější z Nového Zélandu
Nelson Lakes
Aktualizováno 26.08.10 Napsal uživatel Oldlukas
Po dlouhé, a díky dešti i náročném, Copland Tracku jsme museli alespoň částečně usušit co se dalo. Bohužel ani tentokrát nám počasí moc nepřálo a déšť nás doprovázel od ráno v podstatě po celý den. Sušit věci venku nepřicházelo v úvahu a tak jsme se rozhodli vydat na cestu směr sever až do Nelson Lake National park. Cestou jsme se stavěli na krátkou zastávku u Franz Josef Glacier a pak se vydali po pobřežní silnici do Graymounth a dále do Saint Arnaud, kde jsme měli naplánovaný další výšlap.
Fotografie:
Předešlí den nám dal pořádně zabrat a i přes důkladné zabalení všech věcí v našich batozích jsme měli spoustu mokrých věcí, dokonce i spacáky trošku, a tak jsme potřebovaly usušit co nejvíce. Vzhledem k předpovědi počasí, jež nám moc nepřála, jsme se rozhodly pokračovat v cestě více na sever a pokusit se usušit co nejvíce za jízdy v autě. A protože celý den strávený v autě nás moc nelákal, naplánovaly jsme si pár zastávek.
První jsme si dopřáli hned na začátku ve Franz Josef. Malé městečko, známé především díky ohromnému ledovci nesoucí stejné jméno, je velikým turistickým lákadlem. Tak jak je tomu na Novém Zélandě skoro úplně všude i zde je k dispozici nespočet atrakcí. Můžete si zaplatit výlet na samotný ledovec spolu s průvodcem, nebo si můžete dopřát heli hiking. Za všechno si však pěkně zaplatíte. My jsme se vydali jen na nejbližší vyhlídku, neboť nám opět začalo vydatně pršet a my těch suchých věcí už opravdu moc neměli. Zajímavé je především, že čelo ledovce končí jen nějakých 16 km od oceánu.
Pokračovali jsme pak dále na sever po pobřežní highway 6 až do Greymounth, kde jsme si doplnily zásoby jídla. Cesta směrem na sever vede skoro celá po pobřeží Tasmanského moře a v letních měsících je rájem pro surfaře. Když máte čas, vyplatí se cestou zastavit na několika zajímavých místech, jako jsou třeba pancakes rocks v Punakaiki. My jsme měli bohužel dost smůlu na počasí a tak jsme se nikde moc nezdržovali a pokračovali směrem do St. Arnaud, který leží na břehu jezera Rotoiti a je výchozím místem pro Nelson Lakes National Park.
Do St. Arnaud jsme dorazili dosti pozdě a tak jsme se ubytovali v prvním kempu, na který jsme natrefili, a usnuly v autě. Ráno jsme k našemu překvapení probudili do slunečních paprsků, jež na nás probleskovaly mezi mraky. Dosti nás však zaskočili vysoké hory všude okolo pokryté čerstvým sněhem, které jsme zde vlastně ani moc nečekali. Bohužel když jsme dorazili do DOC centra, tak jsme zjistili, že právě díky čerstvému sněhu nebudeme moci vyrazit na náš plánovaný čtyřdenní trip přes Travers- Sabin. Dost mě to zamrzelo, obzvláště když jsem viděl fotografie, ale nedalo se nic dělat, protože lavinové nebezpečí bylo dosti vysoké a tak jsme ani nechtěli riskovat, že by se nám něco stalo. Rozhodli jsme se udělat si alespoň krátký jednodenní výšlap na Parashut Rock hned nad hranicí lesa. Stoupání to bylo dosti dlouhé a převýšení přes tisíc metrů nám dalo pořádně zabrat. Když jsme tam konečně dorazili, museli jsme souhlasit s DOC proč uzavřeli Travers- Sabin track. Už ve výšce kolem 800 m.n.m začal sníh a výše v 1100 m.n.m. ho leželo kolem půl metru. A vzhledem k tomu, že pass ležící v půli Travers- Sabine je ve výšce 1700 metrů a cesta vede lavinovým územím, asi opravdu nebylo možné tuto trasu zdolat.
Po kratší svačince jsme se vrátili dolů k autu a rozhodli se vyrazit do Nelson a počkat si na pěkné počasí abychom mohli jít Abel Tasman coastal track. Cesta nebyla ani tak dlouhá a tak jsme do Nelson dorazili dosti brzo a měli tak i čas si ho malinko prohlédnout. Je to přístavní město na severu jižního ostrova obklopené nespočtem vinic a ovocnými sady. Podařilo se nám k večeru najít malí kemp na břehu moře, kde jsem nakonec zůstali dvě noci, neboť nám opět nevyšlo úplně počasí, a vydali se na Abel Tasman až při prvním náznaku slunečního dne. Ale o tom zase až v příštím díle.
Pár obrázků z cest
