Aktualizováno 04.08.10 Napsal uživatel Oldlukas
Zimní sezóna na Whistleru se pomalu blížila ke svému konci a já tak musel začít přemýšlet o plánech na léto. Původní plán, s kterým jsem odjížděl do Kanady, byl zůstat tu jen na zimu, pořádně si zalyžovat a užít si parádní zimy. Poté jsem měl v plánu vyrazit do Států, projet západní pobřeží a konečně v červenci se vrátit domů. Během zimy jsem ovšem mé plány opět několikrát změnil a nakonec jsem se rozhodl utratit všechny naspořené peníze za letenku na Nový Zéland.
Nový Zéland byl vždy můj sen, získat pracovní povolení je velice jednoduché a tak jsem narychlo začal shánět práci v zimních střediscích po celém Zélandu. Ačkoliv mám bohaté zkušenosti, co se lyžování týká, nepodařilo se mi získat žádnou práci a tak jsem náhle musel řešit dilema, zdali se mám na Zéland úplně naslepo. Nakonec díky snadnému postupu při získání pracovního povolení (vše se vyřizuje on-line) jsem se rozhodl pro menší risk a odcestoval na úplně druhý konec světa.
Jak tomu bývá u mě zvykem, konečné rozhodnutí jsem učinil opět na poslední chvíli a tak jsem během posledního týdne na Whistleru začal pomalu balit a shánět letenku do Queenstownu. Nakonec to nebylo zase takové drama a letenku Seattle - Queenstown se mi podařilo sehnat za docela rozumnou cenu 1800 dolarů. Proč jsem letěl ze Seattlu? Jednoduchá odpověď. Letenka z Vancouveru byla o 200 dolarů dražší, ačkoliv se jednalo o stejnou leteckou společnost. Důvod je dosti prozaický, Vancouver - L.A. je mezinárodní let, kdežto Seattle - L.A. je vnitrostátní a tím pádem i levnější.
Poslední pátek v dubnu jsem tak zamáčkl slzu v oku, rozloučil se všemi na Whistleru a vyrazil směr nové dobrodružství jménem Nový Zéland. Popisovat 25 hodin dlouhý let asi nemá cenu a zmínku tak zřejmě stojí jen přestup v L.A., jejž se pro mě stal skoro noční můrou, neboť tak strašně nepřehledné letiště jsem ještě neviděl. Přestup z vnitrostátního terminálu na ten mezinárodní se mi protáhl skoro na dvouhodinové dobrodružství, no prostě hrůza. Zbytek letu pak proběhl naprosto hladce a konečně kolem jedné hodiny odpolední přistál na malém letišti v Queenstown.
Queenstown je menší město na jižním ostrově při samotném úpatí hor na břehu jezera Wakatipu. V okolí najdete i dvě známá lyžařská střediska, jež však nebyly mým cílem. Queenstown je také pravděpodobně nejvyhlášenějším místem mezi turisty a hlavním centrem nespočtu různých atrakcí. Jako příklad za všechny poslouží hlavní křižovatka v centru města, na které se nacházejí čtyři informační centra na každém rohu jedno. Každé z nich nabízí úplně ty samé produkty, ale i tak se dokážou uživit. V okolí pak můžete popustit uzdu svému dobrodružnému duchu a vyzkoušet si třeba první Bungee Jumping na světě, jízdu rychlým člunem po řece mezi skalisky, sky diving či jiné bláznoviny. Nakonec tím je Nový Zéland vyhlášen a turismus tu opravdu dotáhly do naprostých možných krajností. Ne náhodou je turismus lídrem místní ekonomiky. S tím je také spojen nespočet možností ubytování a asi nejrozšířenějším jsou tu backpackery. Není divu, protože mladí lidé hledající levné ubytování jsou tu nejběžnějšími zákazníky.
Já jsem se v Queenstown zdržel jen dva dny a poté jsem rychle zmizel, neboť to všechno bylo na mě moc komerční. Mým cílem se stala Wanaka, kde jsem se chystal zůstat na zimu a pokusit se získat místo lyžařského instruktora na Treble Cone, nejvyhlášenějším středisku zde na Novém Zélandě, ale o tom zase až příště.